Exkurze vedoucí na jih Rožnova k Rysové hoře se i přes velmi nepříznivou předpověď počasí uskutečnila. Jako zázrakem se nám déšť vyhnul a zmáčení jsme tak byli jedině od vegetace, kterou jsme se proplétali. I s vedoucími a dvěma dětmi nás bylo celkem deset – odhodlaných prozkoumat, co že tady máme přímo za humny, a zkusit najít třeba i nějakou tu zkamenělou rybu.

Exkurzi uvedl František Šulgan už v budově detašovaného pracoviště Správy CHKO Beskydy prezentací o tom, že Rysová hora a její okolí je zařazeno do první zóny CHKO Beskydy a povídáním o místních geologických a paleontologických zajímavostech. Vzhledem k nejistým vyhlídkám na počasí jsme se rozhodli více prozkoumat zmíněnou Rysovou horu a nepokračovat až na Díly a Hlaváčky, jak bylo původně v plánu. Vrcholovou část tvoří převážně hrubě rytmický flyš s jemnozrnnými zelenošedými křemennými pískovci, úbočí a úpatí pak měkčí horniny menilitového souvrství – slínovce, rohovce a jílovce. Na svazích, v těch měkčích vrstvách, se nacházejí dva již opuštěné lomy.

K prvnímu lomu jsme se kvůli oplocené pastvině a hrozbě šíření slintavky a kulhavky nedostali. Druhý lom už ale byl přístupný, a tak započalo hledání fosilií. Ze zdejších křemitovápnitých jílovců (které obsahují nekvalitní odrůdu opálu – tzv. menilit) jsou udávány nálezy třetihorních ryb rodů Lepidopus, Glossanodon, Palaeogadus a dalších. Ani po rozbití několika nadějně vyhlížejících správně vrstvených sedimentů, na nás nic nevykouklo. Někteří účastnicí se ale nehodlali vzdát a pár vzorků s jistým potenciálem si vzali sebou do batohů na pozdější domácí ohledání. V lomu jsme sice paleontologicky neuspěli, zato na Rysové hoře nedaleko pískovcových skal a balvanitých rozpadů našel František Šulgan pěknou ichnofosilii (tj. fosilizované stopy po činnosti organismů).

Louky, kterými jsme stoupali nahoru, nebyly botanicky příliš zajímavé – převládaly živinami bohaté a druhově chudé psárkové porosty. Ty se ale naopak líbily chřástalovi polnímu, který se z nich k naší radosti začal ozývat. Pestřejší byly některé horní partie vegetačně již ovsíkových a rozkvetlými kopretinami posetých luk. Ojediněle zde rostl od jihu vyznívající tužebník obecný (Filipendula vulgaris) a potěšila nás v okolí ne příliš hojná jehlice rolní (Ononis arvensis), která je ale v České republice vázaná právě na SV Moravu. Na drobných prameništích jsme si ukázali nakvétající pcháč potoční (Cirsium rivulare), ostřici prosovou (Carex panicea), obecnou (C. nigra) a bledavou (C. pallescens). Spíše u lesních okrajů rostla bukvice lékařská (Betonica officinalis), které vyhovují těžké jílovité a střídavě vysychavé půdy. Žádnou orchidej se nám – i přes velkou snahu některých účastníků – najít nepodařilo.

Reprezentativní byl podrost dubohabřin na jižní straně pod vrcholem Rysové s hajními druhy – hrachorem jarním (Lathyrus vernus), mařinkou vonnou (Galium odoratum), pryšcem mandloňovitým (Euphorbia amygdaloides), bikou bělavou (Luzula luzuloides), ostřicí prstnatou (Carex digitata) a strdivkou nicí (Melica nutans). Mezi balvanitými rozpady rostl samorostlík klasnatý (Actea spicata), druh hlubších půd. Na pestrou geologii lokality ukazovaly vedle sebe rostoucí druhy různých ekologických nároků. Svízel lesní (Galium sylvaticum) a pryšec sladký (Euphorbia dulcis) indikovaly bazičtější podklad, opodál rostoucí brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) nebo metlička křivolaká (Avenella flexuosa) zase kyselý. V lesním lemu jsme ještě zaznamenali další východní prvek naší květeny – čistec alpínský (Stachys alpina). Za udávaným kruštíkem modrofialovým (Epipactis purpurata) bychom se museli vydat pátrat na severní stranu kopce a hlavně přijít později v sezóně.