Duda Josef

* 19. 3. 1925, Komárov – † 26. 8. 2012, Opava

Josef Duda se narodil 19. 3. 1925 v Komárově u Opavy. Po maturitě na vyškovském gymnáziu studoval v letech 1945–1949 na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po ukončení vysokoškolských studií nastupuje v září 1949 na pozici vedoucího botanického oddělení Slezského muzea v Opavě, kde pak strávil celou profesní kariéru až do roku 1990, kdy odešel do důchodu. V letech 1955–1965 vykonával funkci zástupce ředitele, a v letech 1965–1970 byl ředitelem Slezského muzea v Opavě.

Od počátku 50. let 20. století se věnoval budování botanického oddělení Slezského muzea v Opavě, jehož herbář tehdy čítal okolo 13 000 herbářových položek. O velkém sběratelském úsilí pak svědčí počet herbářových dokladů uložených v herbáři v době, kdy opouštěl muzeum na konci 80. let. Sbírka měla okolo 166 000 dokladů, z nichž skoro polovinu tvořily mechorosty. Od počátku se totiž intenzivně věnoval bryologii a své úsilí soustředil zejména na poznání rozšíření játrovek na území Československa a cíleně pak Nízkého Jeseníku, Beskyd, Hrubého Jeseníku a nepříliš atraktivních území severní Moravy a Slezska.

Josef Duda objevil pro Československo řadu nových játrovek: Scapania mucronata, S. massalongoi, S. scandica, S. gymnostomophila, Cephaloziella subdentata, C. arctica, C. grimsulana, Odontoschisma elongatum, Kurzia trichoclados (spolu s J. Váňou) a Barbilophozia atlantica. Správně pak na území Československa rozlišil druhy obtížného rodu Calypogeia.

Své vědecké bádání však nesměřoval jen na území Československa, spolupracoval také se sovětskými bryology (A. L. Abramova, I. I. Abramov, O. M. Afonina a L. M. Blagodatskich) na výzkumu játrovek z různých oblastí tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik (Kavkaz, Arktida, Dálný východ). Pro vědu pak popsal v roce 1970 – právě díky spolupráci se sovětskými kolegy – nový druh játrovky – Lophozia mamatkulovii Duda (dnes Mesoptychia) z tádžického Pamíru. Věnoval se také játrovkám Afriky.

Již za doby univerzitních studií publikuje své první floristické příspěvky z oblasti Slezska a Beskyd.  Začátkem 50. let 20. století se začíná věnovat šířeji výzkumu játrovek a počíná shromažďovat materiál pro souborné zpracování játrovek na území celého Československa. V Klíči k určování mechorostů ČSR vydaném v roce 1960 společně se Zdeňkem Pilousem pak využívá svých nabytých znalostí právě při zpracování části o játrovkách.

Patrně již v souvislosti se zpracováním podkladů pro Klíč k určování mechorostů ČSR se zaměřuje také na zpracování bibliografie nejen týkající se játrovek, ale také oblasti Slezska. V této souvislosti cílí rovněž na osvětu týkající se historie botanického bádání ve Slezsku, která byla o to více potřebná v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva z pohraničních území severní Moravy a Slezska a přetržení historické znalosti nejen botanického bádání v daném území. Tak již v roce 1953 publikuje v Časopise slezského muzea stať o moravské a slezské bryologické literatuře, přičemž se v průběhu let k historii a bibliografii vrací v několika publikovaných příspěvcích. V roce 1967 pak publikuje soubornou bibliografii k játrovkám v Československu. V roce 1970 se pak jako spoluautor podílí na zpracování do té doby (a do dnešní doby rovněž) nevídaného soupisu Botanikové na českém a moravskoslezském území od nejstarších dob, kde uspořádal slezské autory a shrnul stručnou historii botanického bádání ve Slezsku.

Bibliografie samotného Josefa Dudy pak čítá okolo 380 publikací týkajících se především játrovek, ale také cévnatých rostlin. V množství prací pak vyniká obsáhlý (65. dílů) seriál Rozšíření játrovek v Československu, který připravoval od roku 1967 po dobu bezmála 30 let společně s pražským bryologem prof. Jiřím Váňou a který vycházel především v Časopise Slezského muzea. Pečlivou revizí herbářových položek a excerpcí literárních údajů kriticky zpracovali rozšíření většiny druhů játrovek na území Československa (posléze České a Slovenské republiky).

Po odchodu do důchodu se stále věnoval studiu mechorostů a také cévnatým rostlinám. Zabýval se hlavně výzkumem mechorostů severovýchodu České republiky a také Slovenska. Soustředil se na sběr mechorostů v chráněných územích, zejména pak v CHKO Poodří a v CHKO Beskydy, ale také na antropicky ovlivněných místech (např. hřbitovy). Výsledky průzkumů pak shrnul mj. v seriálu Mechorosty maloplošných chráněných území na severní Moravě a ve Slezsku. Počátkem 90. let spolu s Valentinem Pospíšilem shrnul historické povědomí o mechorostech přírodních rezervací v okolí Hranic. V letech 1997–1998 pak publikuje společně se Zdeňkem Pilousem cennou historickou retrospektivu Mechorosty Štramberka a okolí. Společně s E. Opravilem a B. Šulou publikoval v Časopise Slezského zemského muzea seriály týkající se cévnatých rostlin: Chráněné a ohrožené druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území, Zajímavé druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území, Horské druhy v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území a Karpatský geoelement v květeně Nízkého Jeseníku a přilehlých území.

Josef Duda byl rovněž činný ve veřejné a muzejní činnosti. Působil mj. jako předseda Krajského muzejního poradního sboru pro Ostravský kraj, jako předseda Krajské muzejní rady pro Ostravský, později Severomoravský kraj, jako předseda botanické komise Ústředního muzeologického kabinetu pro české země a byl členem předsednictva přírodovědných komisí Ústředního muzeologického kabinetu v Praze. Pořádal a připravil mnoho muzejních výstav a expozic. Koncem 50. let 20. století zakládal spolu s Františkem Krkavcem a Zdeňkem Křížem Krajské arboretum v Novém Dvoře. Působil řadu let v redakční radě Časopisu Slezského muzea.

Od roku 1962 byl také předsedou (až do roku 2001) Severomoravské (později Opavské) pobočky Československé (České) botanické společnosti.

Ke konci života se pak uchýlil spíše do ústraní botanického dění, ale i tak až do posledních chvil pracoval. Ještě 8. srpna odesílal pečlivě zabalené sběry mechů k určení. Z určení se již však nemohl radovat, v neděli 26. 8. 2012 se jeho pozemská pouť ve věku 87 let završila.

S použitím následujících zdrojů zpracoval Petr Kocián.

  • Váňa J. (1985): RNDr. Josef Duda, CSc. – 60 let. – Preslia 57: 180–190.
  • Opravil E. (1985): K šedesátinám dr. Josefa Dudy. – Vlastivědné listy 11/1: 38–39.
  • Šula B. (1985): Josef Duda – 60 let. – Časopis Slezského muzea, série A, Vědy přírodní 34: 95–96.
  • Váňa J. (1995): K sedmdesátinám RNDr. Josefa Dudy, CSc. – Preslia 67: 71–74.
  • Váňa J. (1995): Josef Duda (* 19.3.1925). – Bryonora 15: 13–14.
  • Opravil E. (1995): RNDr. Josef Duda, CSc. – 70 let. – Časopis Slezského zemského muzea, série A, Vědy přírodní 44: 88.
  • Neuhäuslová Z. (2000): Jubilea členů ČBS. – Preslia 72: 553–561.
  • Plášek V. (2005): K osmdesátinám RNDr. Josefa Dudy, CSc. – Časopis Slezského zemského muzea, série A, Vědy přírodní 54: 90–92.
  • Hradílek Z. (2013): RNDr. Josef Duda, CSc. – vzpomínka. – Zprávy Moravskoslezské pobočky České botanické společnosti 2: 64–65.
  • Hradílek Z. (2012): RNDr. Josef Duda, CSc. – vzpomínka
  • Hradílek Z. (2012): Vzpomínka na dr. J. Dudu přednesená na výroční schůzi MS pobočky v roce 2012