Poslední říjnovou sobotu proběhla poslední letošní akce pořádaná Moravskoslezskou pobočkou ČBS, a to tradiční podzimní determinační setkání. Tentokráte nad fenetickou skupinou velkých ostřic, pracovně nazývaných „Magnocarex“, k čemuž se ochotně uvolili a z Brna do Olomouce přicestovali doc. Radomír Řepka se svým synem Janem Řepkou.
Po obecném a chvílemi žertovně pojatém uvedení do problematiky početného rodu ostřic došlo záhy na morfologické orgány nesoucí determinační znaky, ekologické a fytogeografické preference, ale rovněž na geneticky podmíněnou variabilitu, vnitrodruhovou plasticitu, agmatoploidii, aneuploidii a samotnou hybridizaci, která je ve středoevropských podmínkách daleko častější, než by se mohlo z domácí literatury jevit.
Všech osmnáct posluchačů, převážně mladších, vydrželo hltat chrlené informace až do konce přednášky, kde důrazně zaznělo upozornění, kterak může nedůsledné dokladování znemožnit správnou determinaci. Po teoretické části přišla na řadu demonstrace sběrů jednotlivých druhů a jejich hybridů a determinace dokladů, které si účastníci mohli a měli přinést.
Velké poděkování patří nejen oběma lektorům, nýbrž také katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, kde jsme mohli hostovat, a Michalu Hronešovi za technické zajištění setkání. Nyní nás čeká až výroční schůze 27. února 2027 v Otrubově sálu Botanické zahrady UP v Olomouci.
Text a foto: David Hlisnikovský
Foto 1: Uvítání na půdě UPOL se ujal organizující Michal Hroneš
Foto 2: Ostřicím je potřeba se koukat na mošničky, jazýčky, chlupy, pochvy…
Foto 3: Sběry se pořizují i s rhizomy, i když je to někdy velmi nesnadné a občas i zdraví ohrožující
Foto 4: Řádné herbarizování je podmínkou správné determinace, nikoli však jedinou
Foto 5: Tak a nyní budou určovat účastníci!
gmail.com