V sobotu 4. srpna se konala exkurze Moravskoslezské pobočky ČBS zaměřená na poznání pozdě kvetoucích kruštíků Bílých Karpat a Hlucké pahorkatiny. Vedoucím exkurze byl Petr Batoušek.
Přesto, že se zdálo, že suchý průběh jara a léta nebude přát našemu záměru vidět co nejvíc z pozdně letních kruštíků, opak se stal pravdou, především díky Petrovi Batouškovi a jeho skvělé znalosti místních lokalit. První zastávka v Hradčovicích sice skončila s pesimistickým výsledkem – nepodařilo se nám nalézt žádnou rostlinu Epipactis pontica, náhradou nám však byl nález Corispermum pallasii (velbloudníku tenkokřídlého) na rumišti Davidem Hlisnikovským. Další lokality však již naši zvídavost po kruštících plně nasytily. Cestovali jsme k Uherskému Brodu, Suché Lozi, Nivnici a Valašským Kloboukám. Díky trpělivému ukazování a opakovanému výkladu determinačních znaků jsme měli možnost důkladně se seznámit s druhy Epipactis albensis (kruštík polabský), E. moravica (k. moravský), E. pseudopurpurata (kruštík nepravý), E. purpurata (k. modrofialový) a E. tallosii (k. Tallósův). Na nejsevernější z navštívených lokalit (Královec u Val. Klobouk) se nám podařilo spatřit již odkvetlý Epipactis greuteri (k. Greuterův). Poznali jsme tak většinu z pozdně kvetoucích druhů kruštíků v České republice. V průběhu dne jsme prošli biotopy květnatých a vlhkých dubohabřin, bučin a lužních lesů.
Marné pátrání po rostlinách Epipactis pontica v květnaté dubohabřině u Hradčovic, kde kruštík rostl v minulých letech v poměrně bohaté populaci – na lokalitě se letos negativně projevilo suché počasí.
Epipactis moravica – epichil je srdčitý; na horním okraji blizny je patrný zobánek s lepivou žlázkou (hnědá tečka) sloužící k přilepení brylky na tělo opylovače; makroskopicky znatelný je rovněž široký límeček spojující epichil (přední část pysku) s hypochilem (zadní část pysku).
Dolní listen je u Epipactis moravica široce eliptický až vejčitý, podobný listům.
Názorné ukázky perokreseb byly součástí detailního výkladu vedoucího exkurze.
Epipactis albensis – srdčitě trojúhelníkovitý epichil (přední část pysku) s nahoru ohrnutými okraji; epichil má zbarvení opačné než u E. moravica – na okrajích zelenavé, uprostřed bělavé.
Útlý Epipactis tallosii se hned na druhý pohled od podobných rozpozná svým drobným spodním podpůrným listenem.
Epipactis greuteri – roste častěji v severní části Moravy; typický je úzce vřetenovitý semeník na (6-10 mm) dlouhé stopce.
Již odkvetlý Epipactis greuteri.
Text: Marie Popelářová
Foto: Marie Popelářová, David Hlisnikovský
PŘÍŠTÍ EXKURZE — 2. 9. 2012 (Ne)
Exkurze za termofilní flórou heřmanické sopky (jedné ze dvou posledních termoaktivních hald na Ostravsku)
více info