Když jsem v sobotu ráno vyrážel do Hrubého Jeseníku a nad hlavou měl temná dešťová mračna, nedělal jsem si velké naděje na počet účastníků exkurze, která měla přibližně za dvě hodiny započnout. Velmi příjemně mě proto překvapilo, když jsme se nakonec na startu exkurze v Koutech-Anníně sešli v pěkném počtu devíti účastníků a jednoho vedoucího (celkem nás nakonec s jedním opozdilcem bylo jedenáct). Společně jsme tedy vyrazili do svahů na úbočí masivu Vozky (1377 m n. m.), kde snad měli růst rozličné druhy plavuňovitých rostlin, na které lákala pozvánka na tuto exkurzi.
Stoupání jsme zahájili v údolí Hučivé Desné, kde jsme hned na začátku kromě invazních třapatek (Rudbeckia laciniata) a zlatobýlů (Solidago canadensis) objevili všechny tři naše druhy devětsilů a jejich determinační znaky si řádně oddemonstrovali. Kousek výš proti proudu nás zaujalo značně disturbované štěrkové koryto Hučivé Desné, kde však zatím sukcese po povodních roku 2024 moc nepokročila. Následně jsme odbočili na zpevněnou cestu vedoucí údolím Poniklého potoka, kde jsme se pohybovali po zbytek exkurze. Ačkoliv většina kvetoucích rostlin je již na začátku září v těchto horských polohách dávno za optimem kvetení, zaznamenali jsme zde výskyt stále ještě rozpoznatelného oměje pestrého a poněkud překvapivě ještě kvetoucí invazní řeřišnice vlaštovičníkovité (Cardamine chelidonia). Zanedlouho po opuštění zaříznutého údolí potoka jsme se dočkali hlavního cíle exkurze – plavuňovitých rostlin. Začali jsme zlehka – plavuní pučivou (Lycopodium annotinum) a vrancem jedlovým (Huperzia selago), kvalita biotopů na horním břehu lesní cesty ale byla vysoká, a za chvíli jsme se proto mohli kochat bohatými populacemi plavuníků – alpínského, cypřiškovitého, zploštělého (Diphasiastrum alpinum, D. tristachyum, D. complanatum) i jejich velevzácných hybridů, p. Isslerova a p. Zeillerova (D. ×issleri, D. ×zeilleri). Po ranních atmosférických chmurách navíc zavládlo polojasno, a tak jsme obědvali obklopeni nejen vzácnými plavuněmi ale i sluneční svitem. Svačinky nejrůznějšího typu nám přitom zpestřovaly v okolí hojné plody brusnicovitých rostlin.
Naše trasa dál vedla horským smrkovým lesem na úbočí Spáleného vrchu (1313 m n. m.), kde jsme zaznamenali výskyt hojnější oreofytů, jako jsou sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) a šťovík árónolistý (Rumex arifolius). Sbírku slibovaných plavuní nakonec doplnily i plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum)a naštěstí i velmi poptávaná plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata). Při sestupu zpět do Koutů nad Desnou tak mezi účastníky kromě pocitu bolavých nohou převládala spokojenost z hezky stráveného dne v nejvyšším moravském pohoří navíc spojeným s nálezy řady zajímavých rostlin.
Text: František Lamla
Foto: František Lamla, Karolína Míčková, Klára Tomková
foto 1: Jak je to s těmi devětsily?
foto 2: No takto! Nahoře devětsil Kablíkové (Petasites kablikianus), uprostřed d. lékařský (P. hybridus) a dole d. bílý (P. albus).
foto 3: Botanizování na povodněmi narušeném břehu Hučivé Desné.
foto 4: Vodopády Poniklého potoka.
foto 5: Počasí se brzy dopoledne umoudřilo a otevřely se tak výhledy do krajiny. Třeba na floristicky významnou Červenou horu (1333 m n. m.).
foto 6: Vedoucí exkurze nadšeně demonstrující plavuníky.
foto 7: Plavuník alpínský (Diphasiastrum alpinum; v popředí) a p. cypřiškovitý (D. tristachyum).
foto 8: Improvizovaný management plavuníkového biotopu proběhl během obědové pauzy.
foto 9: Fascinace výtrusnými rostlinami zachycena.
foto 10: Horské lesní cesty a jejich břehy jsou pro plavuně často optimálním biotopem.
foto 11: Plavuník zploštělý (D. complanatum) jsme nalezli na nové mikrolokalitě.
foto 12: Stejně jsme byli s hledáním úspěšní i v případě p. Isslerova (D. ×issleri).
foto 13: Pod horou Polom (1127 m n. m.) jsme potvrdili výskyt malé populace plavuňky zaplavované (Lycopodiella inundata).
gmail.com