Laus Heinrich

* 10. 11. 1872, Neslovice u Ivančic  † 21. 12. 1941, Olomouc

Heinrich Laus (česky Jindřich Laus) byl významným českým a obzvláště moravským přírodovědcem přelomu 19. a 20. století, který se zabýval především botanikou, zoologií, mineralogií, geologií a ochranou přírody Moravy. Sám intenzivně bádal, zároveň shromažďoval dostupnou vědeckou literaturu a jako odborný pedagog předával své znalosti následujícím generacím.

Dětství prožil na moravském venkově, kde již jako dítě tíhnul k poznávání přírody a prostředí kolem sebe (z jeho vzpomínek se dozvídáme, že už tehdy obdivoval krásné zahradní plaménky faráře Skasíka). Ve 12 letech bohužel osiřel a byl přijat do městského chlapeckého sirotčince v Brně. Tam pak vystudoval měšťanskou školu, Reálné gymnázium a Učitelský ústav. Setkal se zde s významnými pedagogy, např. L. Schmerzem, prof. Makowskim, Rzehakem či Niesslem, kteří jeho zájem o přírodní vědy jen posílili.

Roku 1892 začal učit v Hustopečích na jižní Moravě, kde se seznámil s učitelem Schierlem. Ten byl nadšeným botanikem a od něj Laus získal mnoho praktických znalostí a dovedností. Již brzy byl však přeřazen do školy v Brně, kde vyučoval češtinu, němčinu, zeměpis a dějepis. Roku 1895 založil Učitelský klub pro přírodovědu („Lehrklub für Naturkunde“). Také působil jako konzervátor Moravského zemského muzea.

V roce 1902 byl jmenován profesorem německého učitelského ústavu v Olomouci, kde strávil následujících více než třicet let. Podnikl zde dva pokusy o založení přírodovědeckého spolku, ale pro nezájem členů či osobní spory vedoucích se mu to bohužel nepovedlo. Z Olomouce podnikal Laus mnohé výzkumné výpravy a exkurze po celé Moravě a Slezsku. Od roku 1908 působil zároveň jako kustod Ferdinandova muzea (později Městského přírodovědeckého muzea; dnes Vlastivědné muzeum Olomouc), kde přispěl svým dílem práce a obohatil muzeum o více než 9000 přírodnin a 400 svazků obecného herbáře (viz publikace č. 67). Zároveň spolupracoval s olomouckou botanickou zahradou, pro kterou vydal společně s profesorem Konradem Zelenkou Průvodce botanickou zahradou v Olomouci (viz publikace č. 19).


schedy H. Lause

V rámci zájmu o botaniku obecně procestoval Laus i mnohé evropské země, např. Alpy (viz publikace č. 5, 29), Německo, Rumunsko (viz publikace č. 17), Maďarsko nebo také bulharské hory (viz publikace č. 11, 12). Jeho cesty byly podporovány ministerstvem školství nebo městskou radou Olomouce. V rámci své vojenské služby se v letech 1917-1918 dostal do Sarajeva, kde samozřejmě také botanizoval (viz publikace č. 18).

Pro botaniky jsou významné hlavně jeho práce týkající se ruderální květeny (viz publikace č. 7, 27, 31), květeny jižní Moravy (viz publikace č. 1, 6, 87), moravské květeny (publikace č. 2, 3, 7, 8, 9, 13, 20, 21, 23, 24, 28, 32, 69) a Jeseníků a Velké kotliny (viz publikace č. 10, 22, 25, 30, 33, 74, 75, 78, 79, 80). Z jeho pro moravský region nejvýznamnějších prací jmenujme např. „Der Grosse Kessel im Hochgesenke. Beitrag zur Kenntnis der pflanzengeographischen Verhältnisse der Ostsudeten“ – článek o Velké kotlině a květeně východních Sudet z roku 1909 nebo „Květena Petrštýna ve Vysokých Jesenících se zvláštním zřetelem k rozšíření našich arkticko-alpských druhů vrb“ z roku 1927. Většinu svých prací publikoval v němčině.

Zajímavé pro současnou dobu jsou jistě jeho ochranářské úvahy týkající se vzrůstající míry turismu v oblasti Pradědu a negativního vlivu pastvy a vysazování kleče na vzácné horské druhy (viz úryvek z článku č. 22 níže). Zajímavým ochranářským počinem bylo také založení horské botanické zahrady u Ovčárny v roce 1912. Tam pěstoval společně se zahradníkem Paurem z olomoucké botanické zahrady všechny rostliny význačné pro Hrubý Jeseník. Bohužel roku 1914 vyhořela chata na Ovčárně a uhořel i její nájemce, který se o Lausovu zahradu staral. Dále pak chátrala a po další světové válce už z ní nezbylo nic.

Shromažďoval také vědeckou literaturu týkající se oborů jeho zájmů, které potom také věnoval několik svých statí (viz publikace č. 61, 62, 63, 64, 66, 70).

Za svého života působil v mnoha moravských přírodovědeckých organizacích, v muzeích, v botanických zahradách a v Komisi pro přírodovědecký výzkum Moravy. Napsal přes osmdesát odborných publikací týkajících se zejména území Moravy a Slezska a uspořádal několik set přednášek k popularizaci vědy. Zemřel 21. prosince 1941 po delší plicní chorobě v sanatoriu v Olomouci ve věku 69 let.

 

Ukázka z článku Květena Petrštýna ve Vysokých Jesenících se zvláštním zřetelem na rozšíření našich arkticko-alpinských druhů vrb (publikace č. 22):

„Naše Vysoké Jeseníky nebo hory Pradědské vynikají jak známo svojí nádhernou květenou. K nejvýznamnějším nalezištím tamějších rostlin arkticko-alpinských náleží nejen Malá a Velká Kotlina, svahy Praděda, nýbrž i Petrštýn (nebo Petrovy skály).

Za doby, když první botanikové (Milde, Fiek, Uechtritz, Wimmer, Grabowski, Engler aj.) naše hory navštěvovali a objevili tam všecky ty zajímavé druhy, které částečně podnes se tu vyskytují, v letech, když profesor brněnské techniky, dr. B. Kolenati, zkoumal floristické poměry našich hor a vydával svoji „Höhenflora des Altvaters“ (Brno 1860), horstvo Pradědské ovšem jinak vypadalo než dnes. Turistika vzrostla v posledních letech tak, že v létě a v zimě tisíce hostů zavítají ročně do našich hor. Skoro veškeré části staly se přístupnými a bez námahy, konečně i autem, se dostaneme až na úpatí nejvyšších vrchů. Tím ovšem se existenční poměry květeny nad pásmem lesním zhoršily, neboť spousty rostlin každoročně jsou návštěvníky hor snášeny, aniž by tito věděli, proč vůbec všecko to krásné kvítí s sebou berou. Dále přichází v úvahu systematické hubení jistých druhů rostlinných množstvím kořínkářů a výsledek je dnes už patrný: celá řada rostlin ještě před 50 lety hojných stala se zjevem velmi vzácným, ba některé byly úplně vyhubeny. Ve válce však počalo jiné nebezpečí pro květenu našich hor: jest to dobytek hovězí, který tu počali pásti, což dříve nebývalo. Dlouhá léta pouze u Švýcárny a Ovčárny mívali nájemcové těchto turistických chat několik krav; dnes počíná pastva ve velké míře a důsledky se jeví na svazích Praděda i Petrštýna velmi nápadně. Za nějakou dobu zmizí tu původní květena, pokud nebyla zničena uměle šířenou klečí a hory naše poskytnou právě na místech, kde květena dosud je nejbohatší, onen smutný zjev jako na pohoří hercynských anebo ve Schwarzwaldu.

Znám Praděd a celé horstvo východních Sudet více než 35 let a každoročně jej navštěvuji. Chci tedy takřka v poslední hodině zachytiti dosavadní zjev Petrštýna a jeho prastaré květeny, dokud i tato z větší části nezmizí.“

 

Seznam publikací profesora Jindřicha Lause (převzato z Otruba J. 1946):

Publikace označené na konci * jsou k dispozici ve Vědecké knihovně v Olomouci.

Díla botanická
1. Pflanzenformationen u. Pflanzengenossenschajten im südl. Mähren. (Ber. des Lehrklubs für Naturkunde. Brünn 1900)
2. Neue Standorte aus der mähr.-schles. Flora. (Ber. des Lehrklubs für Naturkunde. Brünn 1902)
3. Ein Herbarium mähr. Pflanzen I., II., (Ber. des Lehrklubs f. Naturkunde. Brünn 1902, 1903).
4. Botanische Notizen. (1. Ber. der Naturw. Sekt. des Vereins Botanischer Garten. Olmütz 1905)*
5. Botanische Skizzen aus dem österr. Alpen- und Karstgebiete. (Ber. des Lehrklubs für Naturkunde. Brünn 1907)*
6. Die Halopfytenvegetation des südl. Mährens und ihre Beziehungen zur Flora der Nachbargebiete. (Ber. der Kommission zur naturwiss. Durchforschimg Mährens. Brünn 1907)*
7. Mährens Ackerunkräuter und Ruderalpflanzen. (Ber. der. Komm. zur naturw. Durchforschung Mährens. Brünn 1908)*
8. Schulflora der Sudetenländer mit besonderer Rücksicht auf Mähren. (Verlag Friedr. Irrgang. Brünn 1908)*
9. Beiträge zur Flora von Mähren. (Verh. des naturforsch. Vereins. Brünn 1909)
10. Der Grosse Kessel im Hochgesenke. Beitrag zur Kenntnis der pflanzengeographischen Verhältnisse der Ostsudeten. (Beihefte zum botan. Zentralblatt. Dresden 1909)*
11. Botanische Reiseskizzen aus Bulgarien. (2. Ber. der naturw. Sektion des Vereins Botanischer Garten. Olmütz 1910)*
12. Kleine Beiträge zur Kenntnis der Flora des Königreiches Bulgarien. (Ebenda)*
13. Die pannonische Vegetation der Gegend v. Olmütz. (Verh. des naturforsch. Vereins. Brünn 1910)
14. Die Vegetationsverhältnisse der südmähr. Sandsteppe zwischen Bisenz und Göding und des Nachbargebietes. (Botanische Zeitung in Göttingen 1910)
15. Über die Verbreitung von Myrrhis odorata und anderen sudetischen Umbelliferen. (Deutsche botan. Monatschrift. Gera 1911-1912)
16. Dr. Jos. Podpěra, die Pflanzenwelt der Hanna. Referat. (Verh. der zool. botan. Gesellschaft. Wien 1912)
17. Botanische Streifzüge in Siebenbürgen. (3. Ber. der naturw. Sekt. des Vereins »Botanischer Garten«. Olmütz 1913)
18. Das Narentatal. Botanische Skizze. (Ebenda)
19. Führer durch den botan. Garten in Olmütz. (Olmütz 1913)*
20. Beitrag zur Flora von Mähren nebst Bemerkungen über die geographische Verbreitung einiger mährischen Pflanzenarten. (Zeitschrift des mähr. Landesmuseums. Brünn 1913)
21. Sedum aizoon L., na Moravě nová rostlina. (Časop. Vlast. Spolku musej. Olomouc 1926.)
22. Květena Petrštýna ve Vys. Jesenících se zvláštním zřetelem k rozšíření našich arkticko-alpských druhů vrb. (Časop. Vlast. spoI. musej. Olomouc 1927)*
23. Nové rostliny květeny moravské. (Věda přírodní. Praha 1927)
24. Die Vegetation der mähr. Serpentininseln mit besonderer Rücksicht auf die Farne. (Mitteilungen des naturw. Vereins. Troppau 1927, 1928)
25. Die Pflanzendecke des Altvatergebirges. (Der Oberschlesier Oppeln, Jahrgang 1930)
26. Die Vegetationsverhältnisse um die Oderquelle. (HeimatbIätter der olmützer SprachinseI. Olmütz 1933)
27. Die Unkräuter des Gebietes um Olmütz. (Ebenda 1933)
28. Heilpflanzen im olmützer Stadtpark. (Amtsblatt der Hauptstadt, Olmütz 1939)
29. Alpenpflanzen im Rahmen der Alpenlandschaft. (Ebenda 1940)
30. Die Pflanzenwelt des Gr. Kessels. (Natur u. Heimat. Aussig 1931)
31. Květena moravských železnic. (Sborn. přírodov. spoI. v Moravské Ostravě. Roč. 8., Mor. Ostrava 1936)
32. Horská tráva, lipnice rozkladitá (Poa remota) u Olomouce. (Čas. Vlast. spoI. musej. roč. 50. Olomouc 1937)
33. Sudetische Gebirgspflanzen, insbesondere Poa Chaixii ssp. laxa Asch. et Gr. im oberen Marchbecken. (Natur und Heimat, Gedenkheft prof. Dr. Karl Rudolph. Aussig 1937)

Díla geologicko-mineralogická
34. Der Serpertin und die ihn begleitenden Mineralien. (Aus der Heimat. Stuttgart 1897)
35. Geognostische Bilder aus Mähren. (Deutsch-mähr. Schulblatt. Brünn 1898)
36. Die Ergebnisse mineralog. u. petrographisch. Forschungen in Mähren 1890-1900. (Deutsch-mähr. Schulblatt. Brün 1901)
37. Mineralogische Notizen. (Ber. des Lehrklubs f. Naturkunde. Brünn 1902)
38. Kleine Beiträge zur Kenntnis nordmähr. Mineralien. (I. Bericht der Naturw. Sekt. des Vereins Botan. Garten. Olmütz 1905)
39. Die nutzbaren Mineralien und Gesteine. Mährens und Schlesiens. (Winiker, Brünn 1906)*
40. Geologische Übersicht Mährens und Schlesiens mit besond. Rücksicht auf nutzbare Mineralien (mit Karte, Ebenda 1906).
41. O stáří sopek čedičových u Dvorce a Bruntálu. (Referát, Příroda 1908)
42. Geolog.-tekton. Handkarte der Sudetenländer. Mit Begleitwort. (VerI. Gustav Neugebauer. Prag 1913)
43. Dodatky k seznamu moravských nerostů. (Čas. Vlast. spol. musej. Olomouc 1926)
44. Nejdůležitější naleziště nerostů župy olomoucké. (Vlastivěda župy olomoucké I., Kroměříž 1930)
45. Unsere Vulkane werden wieder lebendig? (Deutsche Zeitung v. 3/4 1929)
46. Der Vulkan Roter Berg bei Bärn. (Bärner Ländchen 1931)
47. Der grosse Rautenberg. (Bärner Ländchen 1931)
48. Der Boden des Bärner Ländchens. (Bärner Ländchen 1932)
49. Nutzbare Gesteine und Bergbau im Bärner Ländchen. (Bärner Ländchen 1932)
50. Der Boden des Odergebirges. (Heimatblätter der olmütz. Sprachinsel. Olmütz 1933)
51. Die geolog.-dynamische Sammlung des städt. naturw. Museums in Olmütz. (Amtsblatt der Hauptstadt Olmütz 1940)
52. Die geolog. Verhältnisse der Gegend Deutsch Liebau. (Deutsch-Liehauer Heimatbuch 1935)

Díla zoologická
53. Dr. Holubs südafrikan. Ausstellung in Prag. (Naturalienkabinett, Görlitz 1895.)
54. Schützende Ähnlichkeiten in der Tierwelt. (Pädagog. Rundschau. Wien 1896)
55. Leuchtende Insekten. (Pädagog. Rundschau. Wien 1897)
56. Aus dem Tierleben der mähr. Höhlen. I. (Periodische Blätter. Tetschen/Elbe 1901)
57. Aus dem Tierleben der mähr. Höhlen. II. (Ber. des Lehrklubs für Naturkunde. Brünn 1902)
58. Ein seltener mährischer Käfer. (Bericht des Lehrklubs f. Naturkunde. Brünn 1902)
59. Vorläufige Mitteilungen über die Verbreitung der Kreuzotter (Vipera berus) in Mähren und Schlesien. (Ebenda 1902)

Díla z jiných oborů
60. Zum Geschichtsunterricht an unseren Volksschulen. (Bericht. des Lehrklubs für Naturkunde. Brünn 1897)*
61. Die zoologische Literatur Mährens und Schlesiens. (Zeitschrift des Landesmuseums. Brünn 1901)
62. Die botanische Literatur Mährens und Schlesiens bis 1903. (Ebenda 1903)*
63. Die mineral. und geolog. Literatur über Mähren und Schlesien von 1897-1904. (Ebenda 1905)*
64. Die naturhistorische Literatur Mährens und Oesterr. Schlesiens aus den Jahren 1903 und 1904. (VI. Berichte des Klubs für Naturkunde, Brünn 1905)*
65. Zum Gedächtnisse an E. A. Rossmässler. (Znaim 1897)
66. Die natürw. Literatur über Mähren u. Schlesien bis 1910. (Ebenda 1910)*
67. Das Erzherzog Joseph-Ferdinandmuseum. Führer durch die Sammlungen. (Olmütz 1910)*
68. Zur Herausgabe einer Landeskunde von Mähren. (Deutsch-mähr. Schulblatt. Brünn 1913)
69. Pěstování přírodních věd v Olomouci. (Čas. Vlasten. spol. musej. Olomouc 1928)*
70. Přírodovědecká literatura Moravy a Slezska 1910-1928. (Sborn. přírodov. spol. Mor. Ostrava 1929)
71. Olmützer Herbstespracht. (Mähr. Tagblatt 24/25 Oktob. 1941)
72. Sudetische Herbstespracht. (Deutsche Post, Oktober 1941)
73. Herbst auf den Höhen des Altvaters. (Ebenda 1941)
74. Vor 50 Jahren. Meine erste Altvaterbesteigung. (Natur und Heimat. Aussig 1941)

Díla z ochrany přírody
75. Der Fürst Johann-Liechtenstein-Urwald und der Sudetengarten im Altvatergebirge. (Ber. des Lehrklubs f. Naturkunde. Brünn 1904)*
76. Zur Schaffung eines Naturschutzgebietes bei Olmütz. (Mahr.-schles. Presse. Olmütz 1909)
77. Etwas zum Kapitel Naturschutz. (Deutsch-mähr. Schulblatt. Brünn 1911)
78. Das Wandbild »Altvater und Peterstein«. (Deutsch-mähr. Schulblatt. Brünn 1913)
79. Pflanzenschutz im Altvatergebirge. (Altvater 1923)
80. Der Sudetengarten. (Mähr. Grenzbote. Mähr. Schonberg 1924)
81. O nutnosti ochranného pásma olomoucké vodárny. (Našinec 21. VII. 1926)
82. Přírodní památky v župě olomoucké. (Vlastivěda župy olomoucké. I. Kroměříž 1930)
83. Botanická zahrada v Olomouci. (Našinec 1. a 4. III. 1928)
84. Zum »Verfall« des Botan. Gartens in Olmütz. (Mähr. Tagblatt 29/2 1928)
85. Kommt endlich der gesetzliche Naturschutz? (Deutsche Zeitung v. 6/3. Olmütz 1930)
86. Die nikolsburger Kalkberge als Naturdenkmal. (Nikolsburg. Wochenschrift 24/11 1930)
87. Gefährdete Naturdenkmäler in Südmähren. (Deutsche Zeitung 20/2. Olmütz 1930)

 

S použitím následujících podkladů zpracovala Blanka Brandová. Fotografie H. Lause byla získána s laskavou pomocí Mgr. Veroniky Hlinické z Vlastivědného muzea v Olomouci.

  • Heinrich Laus (dostupné na http://www.geology.cz/demo/dvd_hm/pgs_cze/autori_id_1056.html, přístup 16. listopadu 2012)
  • Hauk Jan (2008): Osobnosti zabývající se neživou přírodou Jesenicka ve světle 8 (dostupné na http://muzeum.jesenik.net/prispevky/osobnosti.pdf, přístup 17. listopadu 2012)
  • Rejstřík Vědecké knihovny v Olomouci
  • Klášterský I., Hrabětová-Uhrová A., Duda J. (1982): Dějiny floristického výzkumu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I; Severočeskou přírodou, příloha 1982/1 (2), Litoměřice
  • Otruba J. (1933): Jindřich Laus šedesátníkem (Časopis Vlasteneckého Spolku  Musejního v Olomouci 46:22-23)
  • Otruba J. (1946): Nekrolog Jindřicha Lause (Časopis Vlasteneckého Spolku  Musejního v Olomouci 55:83-88)

Komentáře nejsou povoleny.