V elektronické formě vyšla v časopise Preslia šestá část rozsáhlého počinu Rozšíření cévnatých rostlin v České republice, který byl připraven v rámci projektu Pladias. Jedná se o první krok k vytvoření atlasu rozšíření cévnatých rostlin v České republice.

Na přípravě tohoto dílu se podíleli také členové Moravskoslezské pobočky ČBS doplňováním regionálních údajů, jak přímo tak i skrze Nálezovou databázi Moravskoslezské pobočky ČBS.

Výstižně podává informace o projektu český souhrn článku:

„Šestá část ze série prací věnovaných rozšíření cévnatých rostlin v České republice obsahuje síťové mapy a komentáře k 112 taxonům rodů Athyrium, Carex, Centaurea, Chenopodium, Corispermum, Corrigiola, Crepis, Cystopteris, Glaucium, Hackelia, Hammarbya, Hippocrepis, Lappula, Lepidium, Liparis, Loranthus, Lycopus, Lythrum, Matteuccia, Osmunda, Plantago, Psephellus, Pteridium, Salvia, Scirpus a Viola. Základem jsou údaje získané excerpcí herbářů a literatury, terénní zápisy a nálezy dostupné v databázích, které prověřili taxonomičtí experti. Původní druhy jsou zastoupeny jak těmi hojnými, jako je Athyrium filix-femina, Carex acuta, Crepis biennis, Lycopus europaeus, Lythrum salicaria a Plantago lanceolata, tak vzácnými, ke kterým patří Carex buxbaumii, Lappula semicincta, Osmunda regalis, Salvia aethiopis a Viola alba. Bezmála 42 % mapovaných druhů je s různou mírou ohrožení zařazeno do červeného seznamu. Mezi ně patří zejména vzácné horské rostliny (např. Carex aterrima, C. atrata, C. bigelowii, Centaurea mollis, C. montana, Crepis conyzifolia, C. mollis subsp. mollis, C. sibirica, Cystopteris sudetica a endemická Plantago atrata subsp. sudetica), mokřadní orchideje (Hammarbya paludosa a Liparis loeselii) a rostliny zachovalých sušších trávníků (např. Crepis pannonica, Hippocrepis comosa, Lappula semicincta a Salvia aethiopis). Mezi ohroženými rostlinami jsou i druhy výrazně ekologicky specializované: Corrigiola litoralis se vyskytuje výhradně na periodicky obnažovaných písčitých nebo štěrkových lavicích na dolních tocích řek, Plantago arenaria vyžaduje otevřené suché písčiny, zatímco slanomilné Chenopodium chenopodioides a Plantago maritima subsp. ciliata rostly zejména v minulosti na slaniskách. Mezi nepůvodními druhy zavlečenými na naše území jsou jak archeofyty, tak neofyty. Největší zastoupení mají v rodech Centaurea, Crepis a Lepidium. K rostlinám, které rychle obsazují volnou niku na zasolených krajnicích silnic a dálnic, patří Plantago coronopus; nálezy tohoto druhu pocházejí z posledních pěti let. Mnohé zmapovaných druhů se u nás nacházející na hranici svého rozšíření, nejčastěji ve směru na západ, severozápad nebo sever. V některých rodech jsou dosti častí mezidruhoví kříženci. Jsou však často obtížně rozpoznatelní a přehlížení, a spolehlivé údaje pocházejí pouze od velmi omezeného počtu expertů. Dva kříženci ostřic a jeden kříženec chrp proto byli zahrnuti do toho příspěvku. Celkový obraz rozšíření zpracovávaných taxonů poskytují mapy; konkrétní floristické údaje, zachycující frekvenci výskytu v různých oblastech a v různých obdobích, a dokumentující tak ústup, nebo naopak šíření některých druhů, jsou uloženy v databázi Pladias a dostupné v elektronických přílohách. Každou mapu doprovází textový komentář, který obsahuje nástin celkového areálu, výčet nejčastějších stanovišť a stručnou charakteristiku rozšíření v České republice, případně i doplňující informace k taxonomii, biologii, změnám v rozšíření a míře ohrožení.“

Zájemcům o rozšíření cévnatých rostlin je vřele doporučeno prostudování tohoto článku (i předchozích dílů) na stránkách časopisu Preslia:

Kaplan Z., Koutecký P., Danihelka J., Šumberová K., Ducháček M., Štěpánková J., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Kubát K., Mráz P., Wild J. & Brůna J. (2018): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 6. – Preslia 90: 235–346.